close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Tento bloček je věnovám jorkšírům, protože jsou mému srdci nejblíže a mám je moc ráda!

pes ktery mel zemřít

17. února 2008 v 11:48 |  psí příběhy
prbehy
Pes, který měl zemřít

Narodila se v chovatelské stanici Černý havran 13. října 1997. První dva měsíce prožila jako šťastné opečovávané štěně. Neměla však štěstí na nové majitele. O této části jejího života toho mnoho nevíme a už asi ani nezjistíme. Jisté však je, že v roce 2003 ji osud přivedl do jednoho psího útulku. Smutnou, opuštěnou a nemocnou. Déle než dva roky přežívala ve zdejším kotci, byla čím dál nemocnější, měla problémy s klouby a otevřené rány po celém těle. Až jednoho dne nad ní vyřkli ortel. Stal se z ní pes, který měl zemřít.
Braisy v útulku
Tento bohem i lidmi zapomenutý útulek našla Dejavu - strážný anděl všech opuštěných pejsků - a zveřejnila psy na internetu. Smutný příběh Braisy se tak ocitl na očím veřejnosti. Ve chvíli, kdy jsem ho četla jsem věděla - je moje.

Neváhala jsem ani chvilinku a nejbližší neděli vyrazila pro ni. Poznali jsme se hned jak jsem prošla branou útulku. Od první minuty byla moje a já její. Dřív než jsem došla k jejímu kotci byla připravena na cestu do nového domova. Zbývalo jen představit ji Hessit a Belle, které čekali v autě a mohlo se vyrazit domů. Když jsme po čtyřech hodinách jízdy vystupovali před barákem z auta, byla smečka dokonale sžitá a nikdo by nepoznal, že Braisy není naše odjakživa. Málem ani já už jsem si to neuvědomovala.

Hned v pondělí nás čekala první z dlouhé řady návštěv u veterináře. A zde pomalu vyplouvají na povrch všechny Braisyniny nemoci. Pyodermie, poškození kolenního kloubu, dysplazie, gangréna v ráně na zadní noze a spousta dalších. Začíná dlouhodobá léčba antibiotiky. Co tři dny se opakující koupele (ty Braisy obzvlášť nenávidí). Kvalitní krmení. Všechno dohromady doplněné láskou a péčí začíná nést své ovoce. Braisynka pomalu přibývá na váze a vrací se jí chuť do života. Těší se na procházky a s velkou radostí se na nich seznamuje s novým životem. Očichává všechny psí značky, honí se s Hessinkou, přetahuje se o vodítka s Bellary a aportuje míčky. Sleduje kachny na potoce i projíždějící vlak a prohání za plotem kamaráda Rexe.

Pes, který měl zemřít mi teď leží u nohou a blaženě poštěkává.Asi se jí něco zdá.
Daneček - Jak jsem našel Terezku aneb najdu i pořádný domov?

Jé, nechoďte ke mně tak blízko! Nebo vás kousnu… Proč? Nemám vás rád! Určitě jste zase jen další, co to se mnou nemyslí vážně. Já na vás nejsem zvědavý, je to jasné? No tak dobře, já vám to tedy povím, proč jsem takový:
Když jsem byl malé štěně vzal si mě od maminky takový mladý pán. Měl jsem ho moc rád a věřil jsem, že on má rád mě. Ale asi neměl, protože jednou mne odvedl do útulku. Říkal, že mne našel, ale já na něj skákal aby všichni viděli, že ne, že si z nich dělá legraci, že já jsem jeho pes. Nevím, jestli věřili mně nebo jemu, ale každopádně po něm chtěli "občanku" (nevím co to je, ale k jídlu to nebude). On řekl, že jí nemá, že pro ní zajede. Jenže nasedl do auta a já zůstal venku. Čekal jsem kdy mi otevře, ale on nastartoval a ujel. Chtěl jsem běžet za ním, ale nemohl jsem. Moc jsem se bál. Nebyl jsem zvyklý zůstat sám na cizím místě. Pak přiběhli lidé s vodítky a snažili se mě chytit, lákali mě, ale já zalezl pod jiné auto a zůstal jsem tam. Kousal jsem okolo sebe, když se tam někdo natáhnul. Nakonec přinesli takovou tyč. Bál jsem se, že mě s ní praští, ale oni mně na ní chytili. Pak mě zavřeli do kotce, dali mi vodu a jídlo, ale já se s nimi nebavil. Nechtěl jsem je, chtěl jsem domů.

Obrazek

Nakonec mě to omrzelo, chtěl jsem jít ven a tak jsem se nechal od Terezky uvázat. Bylo to docela fajn, od ní jsem dostal své jméno- Daneček. Chodili jsme spolu ven a taky ještě s Kubíkem a s Evčou. Někdy, když Terezka nepřišla, vzala mě Evča sebou. Měl jsem je obě moc rád a ony mne taky, to jsem poznal. A nemyslete si, že jsem byl jen tak ledajaký útulkový pes. Jel jsem vlakem do Prahy, zúčastnil jsem se Pražského voříška a dostal jsem tam Výbornou (takovou modrou mašličku, nevím na co je…). Taky jsem byl na výstavě v Chlumci a tam jsem našel něco skvělého. Měli tam překážky agility a já i Kubík jsme je skvěle zvládali. Dokonce nás a naše paničky pozvali, ať jezdíme každou neděli trénovat. A tak jsme jezdili. Bylo to moc fajn a šlo mi to…
Jednou si mně nějací lidé vzali, ale za týden jsem byl zpátky, že nemají plot a já utíkám. Prý ho kvůli mně stavět nebudou. Pitomci! Stejně jsem k nim nechtěl. Přes kotec jsem na většinu lidí štěkal a vrčel. Jak už jsem řekl, nemám rád dospělé, jsou to "podrazáci" . Děti, to je jiná, ty mám docela rád.
Jednou přišla holčička s maminkou a vzaly si mně na procházku. Nakonec si mně odvedly domů a vypadalo to, že budu mít skvělý domov. Braly mně na procházky, staraly se o mně. Měl jsem takový pocit, že bydlíme někde blízko mé "skoropaničky" Evči. Těšil jsem se, že jí někdy potkám, ale pak jsme začali chodit na procházky míň a míň. Začaly mi nadávat, že vrčím venku na lidi i na psy, že jsem blbý pes atd. Poslední dobou mně zavíraly na balkon, nečesaly mně, jen hubovaly. Ale já pořád věřil, že je to jen přechodné, že mně pořád mají rády. Ale neměly.
Nedávno, více jak tři roky od doby kdy jsem byl poprvé v útulku, mně tam odvedly zase zpátky. Hádaly se s tou paní, co nás tam vždy krmila a nadávaly jí. Ona mně popadla a řekla ať zmizí, že v útulku mi bude lépe. Taky, že na rozdíl od nich, mě v útulku mají rádi. To mně potěšilo, ale měl jsem strach že už to nebude jako dřív, že už tu nebude ani Terezka ani Evča.
Evča přišla a já měl moc velkou radost, okamžitě jsem jí poznal. Skákal jsem radostí a olizoval jí. Ale kde je moje Terezka? Nestalo se jí něco? Tak, kde je? Zapomněla na mě? Jednoho dne s Evčou přišli nějací lidé. Štěkal jsem na ně a vrčel, ale najednou na mne ta holka začala mluvit. Terezka? Ano, byla to ona, poznal jsem jí. Trochu mi holka vyrostla, ale je to ona. Tak teď mám zase konečně všechny pohromadě. Jsem rád, že mám zase "svoje holky".
Chybí jen ten pořádný domov. A jak tak na vás koukám, možná nejste tak špatní, ale nevím, jestli vám mohu věřit. Dejte mi čas, zkuste mě poznat. Budu na vás možná přes kotec štěkat a vrčet, ale zlý nejsem. Jen prostě lidem nevěřím. Ale když si mne vezmete ven a párkrát mi hodíte klacek, lehce si mne získáte.



Dan našel svůj nový domov u staršího manželského páru, paní je sportovně založená. Počítají s tím, že Daneček bude potřebovat čas. Celé léto budou společně trávit na chatě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama